MOJE DOBRODRUŽSTVÍ

Ahoj, já jsem Bary a tohle jsou moje dobrodružství!

I.

NA ÚVOD

Jako každý pes prožívám nějaká dobrodružství. Některá jsou smutná, jiná veselá. Některá zažívám sám, jiná se svými páníčky. A protože pes se dožívá menšího věku než člověk, rozhodl jsem se svým páníčkům si je psát, aby na mě měli navždycky památku. A rád bych se o své zápisky podělil s vámi!

Na webu hafici.cz si občas píšu deník. Ne, není to stejné. Tady si píšu dobrodružství, která se mi nestávají každý den. Na hafíkách jsou to denní záznamy.

www.hafici.cz/profily/detail/187570/

Jak si pro mě přijeli

Byl moc krásný den. Byl jsem se svojí maminkou a tatínkem na zahrádce. Tu sem přijelo auto. Začal jsem se bát, a tak jsem se schoval za svojí maminku. Chvíli tu jen tak postávali a povídali si s mým páníčkem. Pak se stalo něco nečekaného. Ten pán mě chňapl a dal mě do toho auta. Pak jsme hrozně dlouho jeli. Bylo to strašné. Pak jsme se zastavili u jednoho domku. Kde mě pustili. Vyběhal jsem se a rázem jsem usnul.

Jak jsem se naučil SEDNI!

Normálně jsem dostal vodu a granule. Pak jsem uviděl, že páníčka v ruce drží něco zajímavého. Byl to pamlsek! Mňam. Druhá páníčka mě potlačila na zadečku, tak jsem si sedl. Páníčka mi dala pamlsek. Pak to skusila znovu. Pochopil jsem, že pamlsek dostanu jen tehdy, když si sednu. Hrozně se těším, až mi páníčka zase řekne sedni. Tak si někdy jen tak sedám, abych dostal pamlsek, ale bez toho slova SEDNI to bohužel neplatí.

Jak mi nešlo naučit se pac

To ke mně šla páníčka a v ruce zase měla pamlsky. Jupí. Řekla sedni, tak jsem si sedl. Dala mi pamlsek. Mňam! Pak mi vzala mojí přední tlapku a vyslovila pac. Myslel jsem, že si chce se mnou hrát, a tak jsem ji začal kousat. Asi bolestně, protože vykřikla au. Nechápal jsem, co mám dělat. To ke mně šla páníčka a v ruce zase měla pamlsky. Jupí. Řekla sedni, tak jsem si sedl. Dala mi pamlsek. Mňam! Pak mi vzala mojí přední tlapku a vyslovila pac. Myslel jsem, že si chce se mnou hrát, a tak jsem ji začal kousat. Asi bolestně, protože vykřikla au. Nechápal jsem, co mám dělat. Udělala to ještě jednou. Řekla pac, vzala mi tlapku. Zase jsem si chtěl hrát. Pak vzdychla. Já také, protože jsem ty pamlsky, co jí zbyly v ruce nedostal. Řekla, že to skusíme jindy ale i tak mi někdy jen tak říká pac a bere mi tlapku.

Jak byl den focení

Byl to úžasný den! Sice bylo škaredé počasí, ale o zábavu bylo postaráno! Ráno přišli moje dvě páníčky a měli takovou malou krabičku. Myslel jsem, že je to jídlo, tak jsem po ní skákal, ale oni mi ji nedali. Pak mě jedna vzala a dala mě do boudy. Chtěl jsem jít ven, ale nedovolila mi to. Tak jsem si sedl do svého pelechu a v té krabičce cosi cvaklo. Páníčka mě pochválila. Začalo se mi to líbit. Vyšli jsme ven z boudy a páníčka mi hodila hračku. Vzal jsem ji do tlamy. V té krabičce zase něco cvaklo. A tak to šlo dál. Páníčka mě někam dala a pak cvakla krabička. Musím říct, že to byla opravdu zábava!

Moje první koupání

Byl úplněnormální den. Všechny tři moje páníčky mě přivedli k takovému lavoru a strčili mě do něj. Mě se tam moc nelíbilo-nemám moc vodu rád. Jenže pak na mě nalily takovou tekutou věc a spláchli to hadicí s vodou. Začalo se mi to líbit. Třeba z toho zase příjde nějaký pamlsek! Umyly mě. Pak jsem tolik nesmrděl. Moje očekávání se dalo čekat. Dostal jsem poté vynikající pamlsek!

Jak jsem se poprvé vážil

To mi páníčka přinesla takovou divnou skleňenou věc s čísilkama. Druhá páníčka mě na tu divnou věc postavila. Pak se podívala na ty čísilka, kde bylo 8,6 kg. Pak řekla, že se podívá na internet, kolik je pro labradoří štěňátko normální. Asi za deset minut se vrátila a řekla, že jsem normální pejsek! Ani tlustý, ani hubený!

Jak jsem byl poprvé na veterině

Když jsem byl ještě u maminky, byli jsme jednou u veteriny, ale už si na to moc nevzpomínám. Dnes jsme brzy ráno vyjeli. Jeli jsme k takové veliké budově. Tam jsme chvíli čekali. Pak nás vzala taková moc hodná paní. Píchla cosi do mě takovou špičatou věc. Vůbec to nebolelo. Napsala mi cosi do průkazu a dala mi takovou tabletu. Nebylo to tak zlé, jak jsem si myslel. Myslel jsem, že to bude horší.

Jak mě píchla vosa

Jednou jsem šel s páníčkem na procházku kolem rybníka. Bylo krááásné počasí. Tak jsem si jen tak čmuchal a čmuchal v travičce. Když tu něco zabzučelo. Najednou mě cosi píchlo v tlamě. To byla bolest! Měl jsem pak opuchlou tlamičku. Doma byli nešťastní, protože když psa píchne vosa u tlamy, může to být prý vážné. Večer mi páníčka pokapala jakýsi lék do granulí. Byl jsem ten den hrozně unavený. Nevím, jestli z léků, nebo z toho píchnutí. Druhý den to bylo to stejné. Sice jsem měl méně napuchlou tlamičku, ale pořád jsem byl unavený. Lépe jsem na tom byl až třetí den. Doufám, že se s tím bzučivým už nikdy nesetkám.

Jak mě kouslo klíště

Bylo brzy ráno, asi šest hodin. Šel jsem se svým páníčkem na procházku po cyklostezce. Tam to mám moc rád, protože je tu hodně slimáků, kytek, cyklistů a všeho možného. Cítil jsem se plný síly a energie. I páníček měl dobrou náladu. Tu mi lezl na čumáčku nějaký brouček. Byl malý. Nevšímal jsem si ho. Doma na zahrádce pak se mnou byla páníčka a všimla si toho broučka. Úplně zpanikařila. Vešla do domu. Zachvíli se vrátila s takovými malými kleštičkami. Opatrně vytáhla toho broučka. Úplně se ho bála. Vešla s ním do domu. Druhá páníčka si pak povídala s tou druhou, že ho prý spláchla do záchodu.

Jak jsem utekl páníčce

To jsem šel ráno s mýma dvěma páníčkama na procházku. Tam mě měla jedna, zpátky druhá. Sem tam jsme si zaběhali. Moc rád běhám. Když tu mě páníčka pustila! No, běhám zkrátka rychleji, než obě dvě. Pořád jsem ale běhal. I s vodítkem, které se mi motalo okolo nožiček. Jedna páníčka běhala kolem mě a snažila se mě chytit, druhá se asi dvě stě metrů za námi smála, až se za břicho popadala. Nakonec jsem o vodítko zakopl a spadl. Musím říct, že jsem byl po té procházce dost unavený.

Už slyším na jméno!

Už jsem si uvědomil, že na mě pořád volají Bary tohle a Bary támhleto a z toho jsem usoudil, že to nejspíš asi bude moje jméno. Nejdříve jsem se měl jmenovat Andy (řekli to i mému prvnímu páníčkovi (nebo jak ho mám nazvat) a tak jsem slyšel na Andy, přestože jsem se jmenoval Bary), ale pak mě z nějakého nepochopitelného důvodu přejmenovali na Bary. To je totiž jedno veliké město na jihu Itálie (odtuď můj páníček pochází). A řeknu vám, že oni z toho byli tak šťastní! Taky mi za to dali pamlsek.

Jak jsem si skřípl nožku

To byl krásný den! Byl jsem se svýma dvěma páníčkami venku. Ta třetí byla doma. Dvě páníčky nosili té doma jakési bedýnky. Ta vždy jen otevřela dveře, vzasla bedýnku a zase se schovala domů. Chtěl jsem očuchat, jak to v předsíni vypadá, a tak jsem jako nastavil nožičku mezi dveře, jakože jdu dovnotř. Jenže ony si toho nevšimly, zavřely dveře a normálně mi skříply nožičku! To si ani neumíte představit, jak jsem zakňučel! Naštěstí se mi ale nic nestalo.

Jak jsem MÁLEM snědl ptáčátko

Byl večer. Všichni páníčci spokojeně seděli u stolu. Někdo si četl, někdo pil čaj, někdo koukal na facebook. Já jsem si spokojeně na lavičce hrál s hračkama. Tu jsem ale viděl pod hroznem jakési létající stvoření. Bylo to malilinké a roztomilé. Přiblížil jsem se. Pořád si mě nevšímalo. Tu jsem skočil a stvoření požvýkalo. Nechtěl jsem ho sníst. Chtěl jsem si jen hrát. Páníčci si toho všimli a začali bědovat. Páníček mi dokonce dal po zadečku. Nechápal jsem to. Z tlamy mi vyseli nožky onoho stvoření. Páníčky ohrnuly nos a začaly dělat fůůůůuj. Páníček mi hrdinsky vytrhl ono už mrtvé ptáče z tlamy. Až teď jsem pochopil, že kousat ptáčátka je zakázané a začal jsem se stydět.

Jak jsem se zamotal do pavučiny

To jsem šel se svýma dvěma páníčkama večer na procházku. Bylo celkem pěkně. Šli jsme kolem starších domů. Očuchával jsem je. Sem tam byl za plotem pes, tak jsme si šťekli a šli jsme dál. U jednoho byla taková divná věc. Byly to jakési nítě a na tom takové mnohonohé stvoření a několik menších. Počmuchal jsem to a to mnohonohé mi vlezlo na čumák. Najednou ale začaly páníčky hróóózně pištět. To je toho, takový malilinký stvoření! Jedna vzala list a štítivě ho zdělala. Pak mi ale na obličeji zbylo pár těch menších. Ty mi ale otřela rukou. Musím říct, že to byl fakt zážitek.

Jak jsem šel poprvé bez vodítka

Bylo ráno, jako každé jiné a páníčka zase mě zkoušela na volno. Já totiž sice jdu, ale pak se někde začmuchám. Když se já začmuchám, jako kdyby mě nezajímal zbytek světa. ignoruji páníččino volání, jezdící kola, auta, ostatní zvuky... Dnes jsem ale šel hezky. Šli jsme k rybníku. Tam jsem moc nečmuchal. Šel jsem krásně vedele páníček a šel jsem na jméno. Po procházce jsem dostal hned pamlsek.

Jak jsem potkal první lásku

To jsem šel na procházku. Pěkně se vykakal venku (tahal jsem hned, jak páníčka vyšla z domu k brance, abych mohl vykonat potřebu) a pak-ji uviděl. Byla sice už dospělá, ale byla... Byla sice za plotem, tak jsem ji jenom ohubičkoval-no nic vážného. Pískali jsme ale na sebe dlouho.

Jak přijeli chovatelé, co mají moje rodiče

V ten stejný den, kdy jsem potkal tu fenku, k nám přišli mojí první chovatelé. Byli hrozně nadšení, dokola si mě chovali a bavili se s páníčky. Pořád se se mnou tulili a já byl šťastný-na památku jsem dostal takové tyčinky a páníčci víno-no, ti starší.

Jak jsme jeli na Poděbrady

Byl svěží den, hezké počasí... A my jeli na Poděbrady. Páníčci se ale vůbec nekoupali. Hlavní úkol bylo naučit mě plavat. Zkoušeli to, pomalinku mě dali do vody, nebo házeli kokyno, míček... Nic. Do té vody prostě nevlezu. Sice byli páníčci zklamaní, ale co se dá dělat. Já se prostě koupat nebudu!

Jak se u nás všechno změnilo

Jsem hrozně smutný! Proč? Páníčky se od 1. 9. hrozně změnily! Každý den v osm ráno odjíždí autem a vrací se v jednu. Páníček už o prázdninách o sice chodil do práce, ale páníčky? To je pro mě novina. Vždy vyju, štěkám, rvu vše, co vidím. V jednu přijedou páníčky. To vždycky po nich skáču (někdy trošku zaprasím či pomokřím) a někdy tak srandovně chrochtám jako prasátko. To se vždycky hrozně nasmějí. Musí říct, že nejdřív jsem měl úplnou histerii, ale lepší se to. Naštěstí. No uvidíme, jak to budu zvládat dál.